Tak je tu další sobota a s ní další jednodenní výlet, tentokrát zejména do přírody a to na jih od Puebly. Nejdříve jsem vyrazil po placené dálnici směrem na Atlixco a dále na jih směrem na Izucar de Matamoros. Velké dálnice mají tu výhodu, že se na ně z města dobře trefuje. Takže žádné bloudění, jako v Cholule. A navíc cesta rychle ubíhá, nejsou tady superzdržovače zvané "tope". Jinak jsou všude v hojné míře. Tope je příčný hrbol přes silnici a je to asi jediná možnost, jak přinutit mexického řidiče zmírnit jinak dost zběsilou rychlost svého vehiklu. Jsou nejrůznějšího provedení od malých hrbolů až po gigantické asfaltové velbloudí hrby, často podélně rozrýpané od nešťastníků, kteří si ho všimli pozdě. Mě se to asi dvakrát podařilo taky a je to opravdu silný zážitek. Mohutná rána do předních kol, potom následuje katapultování až ke stropu, po odrazu prudký návrat do sedadla zakončený herdou do zad, to jak tope vezmou zadní kola. Nejhorší jsou na tom silnice lemované stromy, když sluníčko svítí z boku. To na každý stín třeštíte oči a z okolních scenérií máte pendrek. Ještě silnější zážitek v tomto směru je jízda v noci. Pokud před vámi nejede jiné auto, tak ve světle protijedoucíh aut je minimální šance tope včas spatřit. Zcela výjimečně je tope označeno žlutou značkou, někdy bílou cedulí "Zona de topes". To jich pak před sebou máte celé stádo. Speciálním druhem tope vsou vibradores. To máte dojem, že je vaše auto již v poslední křeči a každou minutou se musí naprosto rozpadnout. Ale zpátky k mojí cestě.

Ve vesničce Tepeojuma jsem opustil přepychovou státní silnici a odbočil doleva na cestu vedoucí do další vesnice - Axutla. Pro jistotu jsem se dvakrát zeptal, jestli tam tato cesta vede. Cesta, nebo spíše prašná silnice zase nebyla tak nepříjemná a místy se po ní dalo jet až rychlostí 60 km/h. Malá políčka oko zmizela jakmile se silnice začala zvedat do kopečků a vystřídala je rozlehlá vyprahlá savana se stále mohutným a všudepřítomným Popocatepetlem v pozadí. A to jsem od něho dobrých 50 km.

Mým cílem bylo jezírko San Felipe v Epatlanu, ale někak jsem se netrefil, nebo silnice vede jinudy, než je zakreslená v mapě. Najednou jsem vyjel na pevnou silnici až v Teopatlánu, tak jsem se po ní nevracel a zamířil dále až do Huehuetlánu a odtud již po silnici do Puebly. Za zmínku stojí ještě pozdější oběd v evesnici La Aguagate. Zastavil jsem u "hospůdky" u sinice, venku se grilovala kuřata, pod lehkou stříškou příjemné posezení. Jen moje španělština ještě není taková, jaká by měla být. Paní se mě ptala, co si dám, tak suveréně řílám, že pollo con totillas. Tak se mě ptala, jestli chci pollo completo a já při předstvě, že tím myslí jako i s nějakejma přílohama, zeleninkou, salsou a tak, tak jsem říkal, že sí, completo. Ale on aasi měla představu, že completo je taková hora kuřecích kousků, že víc už být asi nemůže. Tak mi tu horu přinesla.K tomu tortilky, hnědou salsu, nějakou rejži, vychlazené pivečko, zkrátka pohoda. Postarší chlapík si chtěl pořád povídat, tak jsem zvládnul takové základy, jako že odkud jsem, odkud jedu a kam jedu a co tam budu dělat, ale to bylo všechno. Zpátky do puebly jsem dorazil opět až večer.