Sedlo Paso de Cortés leží mezi vulkány Popocatépetl (5426 m) a Iztaccíhuatl (5230 m) ve výšce asi 3500 m.

Ze severní strany (od "Méchiko défé") sem vede celkem slušná sfaltová silnice, ale ze strany od Puebly je to značně dobrodružnější cesta plná výmolů, balvanů, prachu a dalších nastražených pastí a nepojízdných automobilů až vraků. Tento nezpevněný úsek začíná hned za vesnicí Xalitzintla, odkud je to ještě pěkná štreka. Ovšem při cestě z Puebly je asi největším oříškem nezabloudit ve městě Cholula, resp. nalézt tu správnou ulici, která vede ven z města správným směrem a nekončí za posledním barákem. Mě se svou španělštinou se to povedlo asi tak po hodině bloudění úzkými pravoúhlými ulicemi, které jsou většinou jednosměrné, ale to jenom proto, že jsou místní zvyklí tak jezdit. O nějaké značce, která by to byť jenom naznačovala není ani památky. V protisměru jsem jel asi jenom třikrát - to jsem zjistil, až když na mě ostatní zběsile troubili. Pokud vícekrát, tak to ani nevím. Čekat, že "výpadovka na Popo" bude nějak označena, by bylo naprosté bláznovství. Podobné bláznovství bylo i čekat na jednoduchý dotaz na cestu - ¿Cómo a Paso de Cortés? jednoduchou odpověď. Většinou místo odpovědi se mě ptali, jestli tam chci jet autem, přesto, že jsem v něm evidentně seděl. To, co následovalo potom, když jsem nejistě přitakal se značně lišilo od odpovědi, kterou jsem očekával. Ale nakonec orientační smysl zvítězil. Za městem jsem odbočil na cestu mezi pole, vedoucí přibližně směrem, kam jsem potřeboval a asi po třech kilometrech jsem narazil na celkem frekventovanou silnici, kterou jsem hledal, ale ve městě po ní nebylo ani památky.